PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po tom, co THE SWITCH natočili album „Beautiful“, sbírají vavřín za vavřínem. Jsou jedni ze dvou finalistů prestižní vyhledávací soutěže JIM BEAM MUSIC, vítězové soutěže „Broumovská kytara“. Jejich videoklip (jeden z mála profesionálně točených HC-klipů v Česku) se nejednou prohnal nejen Nocí s Andělem. Pojďme tedy jejich nový materiál podrobněji prozkoumat.
THE SWITCH spolu hrají již od roku 1996, je tedy zřejmé, že nejde o čistě účelovými prášky vyhnanou rychlokvašku, ale o skupinu, která se ke všemu dostala vlastním úsilím, krok po kroku. Již od založení do světa téměř každý rok chrlí dema a promonahrávky. Stylově bychom kapelu mohli orazit vágní nálepkou nu-metal, do své produkce však navíc vlévají hardcorovou agresivitu, temně emorockovou mlhu i funkymetalovou pryskyřici. Poměrně odvážné mi v tomto ranku přijde kombinovat české a anglické texty (anglické jsou na albu pouze tři) a ve většině působí Džejovi (dvorní textař skupiny) básničky jako lehce surrealistické pocitové skládačky ze života. Žádné pevné příběhové linie nebo pokusy o řešení čehokoliv. Skupina staví na tvrdě rockových pilířích, které se snaží překlenovat tu silně melodickými motivy, onde emocionální stratosférou či agresivnějšími a uřvanějšími vlnami.
Mnoho materiálu je odrecitováno, odrapováno nebo odhekáno a v tom spatřuji i jednu z největších slabin THE SWITCH. Právě ony „emo“ pasáže na mne působí tak, že jim ne vždy zcela věřím (a často jsou i díky barvě hlasu uším nelibé), a tak se často stává, že poctivě odeřvané části jsou nabity emocemi několikanásobně víc. S melodickým čistým zpěvem to také není nikterak slavné, několikrát jsou přes melodické linky nataženy ještě méně čisté zpěvy a nedal bych moc za to, že je to právě proto, aby se částečně zakrylo chybějící, co zpěvák Štěpán nemá v hrdle. Na druhou stranu chápu, že album nazpívané pouze jednou polohou hlasu, by asi v tomto případě začalo brzy nudit. Co si zaslouží poklonu je zvuk vokálních linek, který je opravdu vymazlený, počínaje u různých hallů, ech a šepotů a u rozhlasově znějících inter a vložených intermezz konče. Kytarová hradba se neskládá z žádných pražcových dostihů, jde o příjemné melodické motivy, mnohem lépe však vyznívá baskytara, která skrývá mnohem více invence. Stejně tak bicí jsou výtečně zvládnuté, možná bych uvítal více citu, neboť občas budí dojem určité strojovosti.
Album začíná deftonovsky atmosférickou peckou „Beautiful“, kterou jsem si asi nejrychleji oblíbil, možná proto, že budí dojem „povědomosti“. Další skladbou která mě zaujala, je šestka „Hlava Zero“, zpočátku hlavně zefektovanou basovou linkou, jež ji přivádí do přímočařejší melodicky-vykřičené hardcorové písničky budící dojem nejtvrdší skladby na albu „Beautiful“. Z ostatních skladeb povětšinou každá disponuje silnou melodickou linkou a všechny jsou vzácně vyrovnané co se chytlavosti týče, žádný výrazněji slabší kus nenaleznete. Na druhou stranu tu ale nenaleznete ani skladbu, která by měla svůj hitový potenciál zřetelněji větší než ostatní.
THE SWITCH mám možnost sledovat již poměrně dlouhou dobu, skupina si stále drží svůj standard, živá vystoupení vždy dokáží s publikem řádně zacvičit a málokdy jdete na koncert, který je po jakékoliv stránce „slabší“, nežli ty ostatní. Co bych trochu vytknu je, že od konce milénia není na skladbách vidět nějaká zřetelná změna, jak v písničkách samotných, tak v jejich stylu. Rozhodně bych se chtěl ještě zmínit o zvuku, za který by se nemusela stydět leckterá velkoformátová hvězda v oblasti kytarové hudby. THE SWITCH natočili zvukově silné CD, které se snaží o emocionální nadupanost. Se mnou však po téhle stránce příliš nezacloumalo, což ovšem nic nemění na faktu, že si své fanoušky jistojistě najde. Pokud má být skupina alternativou ve „špičce“ nu-metalu u nás, kde v dnešní době trůní pochybné spolky typu COCOTTE MINUTE (finalisté minulého ročníku JIM BEAM MUSIC) nebo DOLORES CLAN, pak si jsem jist, že THE SWITCH mají na to, posunout úroveň tohoto vrcholku o něco výš.
Čeští hard emo-crossoveroví písničkáři, deroucí se na špici nu-metalové scény u nás.
6,5 / 10
Štěpán Šatoplet
- zpěv
Pavel Sovička
- basa
Tomáš Hejlík
- bicí
Michal Novák
- kytara, zpěv
1. Beautiful
2. Love(ina)
3. Solaris
4. Donor
5. Black Rose
6. Hlava Zero
7. Akvárko
8. Puzzle
9. Otep
10. Hon na mě
Svit (2006)
Beautiful (2004)
Mutual Assured Destruction (2002)
Slast (2001)
Funky Hardcore (2000)
H.I.P. (1999)
Sector No.5 (1998)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.